Aktuality

Významný československý pedagog a psycholog, univerzitní docent PhDr. Cyril Stejskal, se narodil 31. prosince 1890 v hanácké obci Štarnov u Šternberku na Moravě v olomouckém okrese. Zemřel 10. září 1969 v Novém Městě pod Smrkem ve frýdlantském okrese, kam byla rodina vyhnána z Prahy po jeho zatčení. Byl osobností, na kterou národ nezapomíná. Lépe řečeno, patřil mezi ty, na které by zralý a sebevědomý národ nikdy nemohl a neměl zapomenout. Míra obecného povědomí o Cyrilu Stejskalovi je však dnes nevelká.

Jak si možná laskavý čtenář všimnul, snažím se názvy svých blogů vždy svázat s titulem nějakého filmu či knihy, který odráží jeho námět – tentokrát jsem ovšem trochu narazil. Existuje sice hned několik takových děl, avšak málokteré se hodí – byť třeba mají ve svém názvu kromě hromadného dopravního prostředku i barvu, čímž krásně dokreslují hlavní téma tohoto příspěvku.

Úvodem bych rád zmínil ono proklamované „Věda bez mládí je tragédie, věda bez stáří je komedie.“ Zde lze spatřit jistou podobu i v samotném školství, ve všech pracovních pozicích a na všech jeho stupních. Úspěch školy a její klima je do jisté podoby determinováno úspěchem ředitele jako „jednotlivce“, a na druhé straně jeho kolektivu jako nedílného celku. Před ředitelem v současné době stojí zvládnutí nesčetných úloh, a to z různých oblastí každodenního dění školy, které převážně plynou z jeho vedoucího pracovního místa. Za klíčové se zde považuje osvojení a získání kompetencí z teorie a praxe školského managementu, práva, řízení pedagogického procesu, vedení lidí a v neposlední řadě ekonomiky a finančního managementu.

Když je člověk vzdělaný, tak má všechny důvody proto, být ještě vzdělanější. Může na cihličce svého dosavadního vzdělání stavět další cihly dalšího vzdělání a tak to jde pořád dokola, až se začne stavět celý dům, a poté, co se postaví celý dům, tak se začne stavět katedrála. Lidská touha po satisfakci nezná mezí a odvozuje se patrně od toho, že chceme být chváleni již od dětství, chceme mít pochvalu od rodičů za to, že se nám něco povedlo, a stejnou roli v tomto procesu hraje uznání od dalších formálních autorit, jako je škola apod.  Všichni nás edukují, zažíváme nespravedlnosti i vítězství, a jdeme stále tou krkolomnou cestou za uznáním. Chceme, aby si nás ostatní vážili, a chceme si vážit sami sebe.

Když si přečteme zdůvodňovací zprávu devizové intervence rady České národní banky (www.cnb.cz, zápis ze zasedání rady ze 7.11.2013) nebo názor bývalého víceguvernéra Luďka Niedermayera (idnes.cz, 8.11., „Oslabení koruny ekonomice prospět nemusí“), neubráníme se dojmu, že avizovaná devizová intervence centrální banky je pouze výstřelem do prázdna.

Na jaře letošního roku se v Česku rozpoutala kampaň boje proti bankovním poplatkům, která měla za cíl přesvědčit širokou veřejnost o absurditě těchto poplatků a pomoci těm, kteří projeví zájem o jejich vrácení, s uplatněním jejich pohledávky u soudu.

Jedním z hlavních témat předčasných voleb bylo zvýšení efektivity veřejného sektoru. Toho lze dosáhnout jen změnou způsobu, kterým jsou veřejné organizace řízeny. Důležitým nástrojem by se přitom mělo stát měření jejich výkonu.

Platné znění nového občanského zákoníku (dále jen NOZ), který – předpokládejme – nabude účinnosti dne 1. ledna 2014, upravuje institut smluvní pokuty v části čtvrté, označené Relativní majetková práva, hlava první, díl osmý, oddíl třetí, ustanovení § 2048 – § 2052. Nová právní úprava přináší v oblasti zajištění závazků několik zásadních změn, kterým se budu věnovat dále, a které se významně dotýkají i institutu smluvní pokuty.

Mým záměrem bylo tento blog naplnit především traktáty o právní historii, přesto je hned první z mých příspěvků poněkud jiného zaměření. Výsledky letošních voleb, které do Poslanecké sněmovny vynesly politické hnutí – Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, jsem přijal s rozporuplnými emocemi (žádám laskavého čtenáře, aby dále nepátral po kvalitách těchto emocí). Úsvit ani jeho program jsem cíleně nesledoval a v zásadě neznal, proto mé první kroky vedly právě tímto směrem a tyto mezery jsem si částečně doplnil.

První zpráva. Výškový dům Moravské vysoké školy Olomouc

V Olomouci vyrostl na Třídě Kosmonautů třetí výškový dům zvaný „Maják -Moravské vysoké školy Olomouc“, a to tempem růstu adolescenta během rychlé prepuberty a puberty. Nyní zastavil růst, neboť je v období posthebetickém. Tuto věžovou stavbu jsem pojmenoval Josef a jiný přednádražní půvabný moderní palác je pro mne Martin, a to podle reálných souvislostí a významu. Úpatí věží svatokopecké baziliky (382 m n.m.) je o sto metrů výše. Svými téměř 83 výškovými metry je tato půvabně štíhlá elipsoidní stavba přibližně výškovou desetinou nejvyššího mrakodrapu světa (Burj Khalifa v Dubaji, 828 m).