Aktuality

Jedním z hlavních témat předčasných voleb bylo zvýšení efektivity veřejného sektoru. Toho lze dosáhnout jen změnou způsobu, kterým jsou veřejné organizace řízeny. Důležitým nástrojem by se přitom mělo stát měření jejich výkonu.

Platné znění nového občanského zákoníku (dále jen NOZ), který – předpokládejme – nabude účinnosti dne 1. ledna 2014, upravuje institut smluvní pokuty v části čtvrté, označené Relativní majetková práva, hlava první, díl osmý, oddíl třetí, ustanovení § 2048 – § 2052. Nová právní úprava přináší v oblasti zajištění závazků několik zásadních změn, kterým se budu věnovat dále, a které se významně dotýkají i institutu smluvní pokuty.

Mým záměrem bylo tento blog naplnit především traktáty o právní historii, přesto je hned první z mých příspěvků poněkud jiného zaměření. Výsledky letošních voleb, které do Poslanecké sněmovny vynesly politické hnutí – Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, jsem přijal s rozporuplnými emocemi (žádám laskavého čtenáře, aby dále nepátral po kvalitách těchto emocí). Úsvit ani jeho program jsem cíleně nesledoval a v zásadě neznal, proto mé první kroky vedly právě tímto směrem a tyto mezery jsem si částečně doplnil.

První zpráva. Výškový dům Moravské vysoké školy Olomouc

V Olomouci vyrostl na Třídě Kosmonautů třetí výškový dům zvaný „Maják -Moravské vysoké školy Olomouc“, a to tempem růstu adolescenta během rychlé prepuberty a puberty. Nyní zastavil růst, neboť je v období posthebetickém. Tuto věžovou stavbu jsem pojmenoval Josef a jiný přednádražní půvabný moderní palác je pro mne Martin, a to podle reálných souvislostí a významu. Úpatí věží svatokopecké baziliky (382 m n.m.) je o sto metrů výše. Svými téměř 83 výškovými metry je tato půvabně štíhlá elipsoidní stavba přibližně výškovou desetinou nejvyššího mrakodrapu světa (Burj Khalifa v Dubaji, 828 m).

Také Česko postihl gurmánský entertainment … a tak se z celebrit stávají kuchaři a z kuchařů celebrity, z uzenářů a pekařů politici a možná někdy i naopak. Přes Česko se valí tsunami farmářských trhů, zaručeně domácích těch či oněch, pravých tamtěch, babiččiných, tatínkových či maminčiných těchto. Náboženství je sice stále opiem lidstva, ale nyní mu zdárně sekundují éčka, jako jeho nová metla. Proto bio není už jen graf, ale i potraviny, dokonce jsem si nedávno koupil i bio džíny (ale zatím jsem je neochutnal, tak nevím). Pokud pak nějaký politik náhodou neví, co je to biomasa, baví se tím vespolek celá naše roura.

Zavádění nových marketingových trendů do firemní praxe či jejich masovější penetrace v prostředí relativně malého a konzervativního trhu, jakým je v kontextu evropské a celosvětové ekonomiky Česká republika, bývá obvykle během na delší trať. Procedurálně jde o velmi systematickou a promyšlenou činnost, která se mnohdy dotýká těch nejelementárnějších úrovní obchodní či marketingové strategie firmy.

Slova, která jsou ve vzájemném protikladu a jsou přesto často nebo alespoň občas užívána jako sousloví, se označují jako contradictio in adiecto, tedy v překladu protiřečení v přívlastku. Rozumí se tím zpravidla spojení (někdy dorostlé do podoby sousloví) podstatného jména a přídavného jména, tedy přívlastku, který doplňuje podstatné jméno tím, že jej blíže charakterizuje, které však není – při bližším pohledu vzájemně kompatibilní, tj. slučitelné. V literatuře, resp. její teorii, se uvedený jev označuje termínem oxymóron /např. živá mrtvola apod.). 

Pokud se zeptáme průměrného voliče, co by od státu požadoval, většina se asi shodne na tom, co by nechtěla, tedy korupci, zadlužování, byrokracii. Pak je tu část většinového voličstva, která bere za zásadní bezplatné školství, zdravotnictví, jistotu zaměstnání a starobních důchodů. Na čem se však snad  všichni shodnou je, blahobyt společnosti. 

Eskapády oblíbené spolupracovnice premiéra Nečase mají i svou manažerskou dimenzi, která je trvalým zdrojem ponaučení. Poukazují totiž na problémové či destruktivní sklony vedoucích, které by žádná organizace neměla přehlížet. Projevují se mnohdy až po povýšení osob a nemusí k nim docházet  jen na nejvyšších řídících úrovních.

Volební právo obchodních společností není. S pravděpodobností hraničící s jistotou jej ani také nikdo nechce, ani se o jeho prosazování nikdo, dokonce ani obchodní společnosti samy, nesnaží. Pokud mluvím o volebním právu obchodních společností, napadne možná někoho, měl by asi v rámci fair přístupu mluvit o i zavedení volebního práva dalších právnických osob. A i když se chci v tomto příspěvku zaměřit především na otázku volebního práva pro jiné osoby, než fyzické, a v úvahu by tedy připadaly všechny právnické soby, nejen obchodní společnosti, budu dále mluvit již jen o obchodních společnostech. Důvod spočívá v tom, že myšlenku zavedení volebního práva pro právnické osoby bych rád úzce vázal na jejich platební morálku, spočívající v řádném plnění daňových povinností, jinak nemá smysl o něčem takovém vést vůbec jakoukoli další úvahu. A protože daně platí sice všechny právnické osoby, ale zisku dosahuji nikoli jen, ale zejména, obchodní společnosti, je tato úvaha směřována právě na ně.