Blog

Chápání a výklad demokratických principů v naší zemi s jistou mírou povrchnosti, tedy to jak demokracii reflektuje vnímaný obecný diskurz, má ve společnosti principiálně přijatelný rámec. Ovšem „pod povrchem“ neboli tak, jak prakticky funguje například vymahatelnost práva, je nasnadě toto vnímat s určitým znepokojením a proto dle mého názoru je relevantní přiřadit projevům tohoto druhu demokracie přívlastek „měkká demokracie“. Tato v jistém smyslu disfunkce systému způsobená oslabením jednoho z pilířů demokracie (vymahatelnost práva), posiluje negativní tendence ekonomického liberalismu. Jinými slovy demokracie, jejíž zásadní roli formují mravní principy a ty následně vymezují kulturní mantinely politiky každého demokratického státu, přestává plnit svojí funkci.

Jak známo, každý člověk je průměrem pěti osob, kterými se nejčastěji obklopuje. To je statistický fakt. Obklopíte-li se samými blbci, stanete se dalším z nich. A naopak. Mozek se totiž učí sám, bez ohledu na naše chtění (protože i to ovlivňuje mozek sám). Přizpůsobuje se. Například Tarzan, byť lidské mládě, pobytem v džungli převzal manýry opic. Všichni, i neradi a velmi často nevědomě, splýváme se svým okolím. Jako chameleoni, kteří se snaží dělat, že v prostředí, byť je sebehorší, vlastně nejsou.

Známý guru lidské motivace, A. Maslow, proslulý tříděním lidských potřeb, zařadil potřebu jistoty již před více než padesáti lety mezi ty nejdůležitější. Usadil ji na druhé místo, tedy hned za základní potřeby biologické. Vycházel z toho, že naše psychika, toužící po jistotě, vnímá nejistotu často téměř stejně jako hrozbu, a vysoká nejistota bývá natolik stresující, že brání snaze po uspokojení „vyšších“ potřeb.