U nás v rodině se Podkarpatská Rus vždy těšila zvláštnímu postavení. Značnou část svého dětství tam trávil můj dědeček a na své poměry o ní poměrně často a asi i rád vyprávěl. Samozřejmě, že s odstupem nějakých šedesáti let mohlo být to vyprávění trochu méně přesné, ale rozhodně mu to neubralo nic na poutavosti.
Když jsem naposledy na blog Ústavu práva a právní vědy psal na téma Impeachmentu prezidenta USA, odvážil jsem se vyslovit na mé poměry docela zásadní závěr, že osobnost a charakter prezidenta Trumpa asi budou nadále předmětem kontroverzí a emocí, diskuzí a analýz, ale impeachmentu asi jen sotva. Dospěl jsem také k názoru, že si Američané prostě ve své ústavě vytvořili nástroj proto zbavit se prezidenta nebezpečného, nebo zločinného, ale nikoliv špatného nebo hloupého.
Poněkud krátká historie prvního vozítka, určeného především pro invalidy. První trojkolku jsem viděla, když jsem byla ještě dítě a nechápala jsem, jak vůbec něco takového mohlo být vyrobeno. Vždyť to bylo potažené látkou a mělo to tři kola. Když jsem měla do ní nastoupit, úzkostlivě jsem si trojkolku prohlížela a nakonec to vzdala z obav, abych se nepřeklopila, když vzadu to mělo jen jedno kolo a trojkolka byla tak lehká, že jsem se bála nejen do ní vlézt, ale i opřít se o ni, abych se s ní nesvážila na zem. Pozorovala jsem to nedůvěřivým zrakem a také to bylo k smíchu, když si takové malinkaté autíčko sebevědomě a vytrvale razilo cestu mezi uličkami. Nerozuměla jsem tomu, nevěděla jsem, že je to vzácnost. Možná si dnes na toto autíčko někdo vzpomene, třeba v něm i jel. Tak málo jich bylo vyrobeno. Trojkolka splňovala, pro mě až neuvěřitelně, tři funkce:
Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.
Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.
