Blog

Dítě a pohádky. Všechno má svůj vnitřní svět, svůj vnitřní účel. I pohádky, které mají na dítě prvotní vliv, a to především vliv psychologický a pedagogický, neboť formují jeho osobnost, pomáhají mu pochopit svoji roli, roli ostatních a přizpůsobit se okolnímu světu. Zúčastněností dítěte se svět pohádek překrývá s jeho vnitřním světem. Pohádky udávají dětské představivosti novou dimenzi. Pohádky vysvětlují. Pohádky připravují dítě do života také sociálně, a to ztělesněním postav, které jsou výkladem typologií osobností (Hippokrates, Kretschmer, Jung). Pohádky nejsou pravdivým ukazatelem reálného života a ani se o to nesnaží. Pohádky se odehrávají ve zcela odlišné rovině. Leckdy mají poučné jádro a k dítěti promlouvají. Tím potvrzují dítěti správnost  osvojované autority dospělých. Pohádky zdokonalují u dítěte jemnou motoriku; motoriku prstů a artikulační schopnosti. Dítě se pohádkami učí a rozvíjí se. Máme tady pohádky. Máme tady dětský svět.

Současným společenským děním u nás hýbou různé kauzy a palčivé problémy. Mezi ně patří rozvoj naší dálniční sítě. Nejedná se pouze o výstavbu nových dopravních tepen. Některé starší autostrády již mnoho let volají po rozsáhlých opravách. Předmětem celospolečenských diskuzí je také tempo budování. Největší emoce způsobuje management oprav versus řidiči. Musíme být optimisty a věřit, že jednou bude líp... Jak říkali staří latináři: „Dum spīrō, spērō – Dokud dýchám, doufám.“

Někdy se to tak stane, že při vší dobré vůli a záměrech autora, se výsledek obrátí proti svému tvůrci. A něco podobného se asi stalo v roce 1857 v USA, kdy se Nejvyšší soud postavil čelem k výzvě v podobě sporu o status otroka v otrokářských a svobodných státech Unie. Nejvyšší soud v podstatě řešil otázku, zda se otrok může stát členem politické komunity zřízené a postavené na základech ústavy USA a jako takový se stát adresátem všech práv a povinností, které z toho pro občany USA vyplývají? Neboli jinak – měli tvůrci ústavy USA záměr dát otrokům občanství?