Blog

Prehistorický člověk byl lovcem, zemědělcem a nomádem. Jeho schopnosti se uživit a přizpůsobit klimatickým podmínkám musely být natolik životní, adaptabilní a vůči přírodě velkorysé, že se s přírodou sžil, a tak jak příroda utvářela jeho, utvářel on ji. Tělo prehistorického člověka se anatomicky měnilo, měnily se tím i schopnosti ovládnout přírodu a sebe, tedy využít toho, co příroda nabízela a toho, k jaké fázi rozvoje prvotní člověk dospěl. Tyto životní linie současně předurčovaly rozsah a výši jeho možností, od sběru listí a travin, přes lov zvěře až po její domestikaci, od pěstování jednoduchých pícnin po šlechtění odrůd a od primitivní úpravy těžko stravitelného jídla až po náročné jeho zpracování v delikatesu. Jak předchůdce člověka jedl? Čemu dával přednost?

Účelem mého příspěvku není hovořit o vzdělávání. Tento pojem, podle mého názoru,  nevystihuje věrně podstatu věci. Já se vždy učila, nevzdělávala jsem se. Učení bylo pro mě vždy vnitřní záležitostí, záležitostí motivace; toho "chtít". Chtěla jsem a chci. Vždycky tomu tak bude i za cenu stanovení limitů v mém soukromém životě. Jinými slovy, moje učení se je vztahem uvnitř mě, vztahem k sebe samé, je to moje osobnost, můj charakter, a toto učení není zprostředkované a tudíž nemůže být ani institucionální. Moje učení se, je poznávání ponejvíce z knih, z profesních a osobních zkušeností. Ano, nic jiného to není. Že to není dost? Možná ne. Pokud poznáváme z psaného slova, tedy literárně, pak poznáváme z různých knih či jiné písemné formy, a to nejen z odborné literatury, nýbrž i literatury krásné.

Lidská sídla jsou jedním z mnoha svědectví o lidské společnosti a jejím dějinném vývoji, o její hmotné a duchovní úrovni v určitých epochách a civilizacích. Lidská sídla jsou též pramenem, který dokládá úroveň kultury, vědy, techniky a úroveň lidského chápání, poznání či zkušeností. Lidská sídla jsou rovněž dokladem historického vývoje naší země, jejích nadějí, úspěchů či neúspěchů. Každé město má ve svém vývoji jedinečné a zvláštní znaky, jejichž prostřednictvím nabízí širokou interpretaci pozůstatků z nejdávnější i nedávné minulosti. Retrospektivní pohled je pohledem na evoluční proměnu lidského osídlení v urbanistický a přírodní celek zařazených do určitého prostorového útvaru.