Blog

Ve svém příspěvku se zabývám významnými okamžiky pantomimy. Pantomima představuje způsob hry, v níž si herec dopomáhá svým výrazivem; gestikulací, mimikou, posuňky, skoky a jinými svépomocnými úkony s použitím tanečních prvků. Lidé obvykle používají ať již ve své řeči, nebo samostatně, mnoho výrazů, gest či mimik, které mají různý interpretační účel, jemuž buď rozumí pouze samotný aktér, nebo mu rozumí všechny osoby, k nimž je mimika či gesto vztaženo. V pantomimickém umění musí být výrazivem přesně vyjádřeno to, co aktér zamýšlel. Nesmí dojít k mýlce, publikum musí rozumět. Smyslové vnímání herce a smyslové poznání publika je propojeno. Je to kompozice. Pantomima vznikala jako obraz umění již v antické době a dále se rozvíjela, přičemž největší přízeň získala ve Francii. Můj příspěvek proto výrazně přenáším do období, které je pro francouzskou pantomimickou oblast nejdůležitější, a to přímo do jejího zrodu a současně přelomového období, u kterého stál slavný Pierot.

V posledních několika týdnech jsem si na mnoha jednáních opakovaně vyslechl vážně míněná slova a neméně vážně míněné rady o produktivitě a efektivitě. Až z toho šla hlava kolem. To přitom nešlo o výrobní nebo obchodní podniky, kde je to více než pochopitelné, ale v zásadě o různé úřady a neziskové organizace. 

Světem sportovní arbitráže aktuálně znovu hýbe kauza Mutu  a Pechstein , která otevírá otázky zavřené dlouhou dobu do trezoru a spočívající mj. v postavení mezinárodní sportovní arbitráže vedené u Arbitrážního soudu pro sport (Court of Arbitration for Sport ve zkratce CAS) , jehož sídlo je ve švýcarském městě Lausanne a který působí jako nejvyšší orgán rozhodující meritorně s konečnou platností spory ve sportovní oblasti.