Blog

Svým příspěvkem se snažím vystihnout okamžiky tvorby hudebních děl Bedřicha Smetany, které byly významně ovlivněny jeho osudovými životními etapami, osobnostmi, jež ho provázely a tendenčními dobovými situacemi (politickými a společenskými rozkoly), jimiž byla naše země prostoupena a které byly podnětem k jeho neutuchající tvorbě. Hovoříme-li o hudbě 19. století, téměř okamžitě se nám vybaví jméno Bedřicha Smetany jako zakladatele české národní hudby a věhlasného skladatele ve světových hudebních dějinách. Poslechem Smetanových děl si osvětlíme bohatství Smetanova hudebního myšlení, které přímo vyniká z umělcovy tvůrčí dílny, v níž můžeme nacházet odkaz na skladatelovo ztělesnění idey vlasti a národa. Tvorba geniálního zakladatele naší národní hudby je součástí pokladnice základních hodnot, které si lidstvo chrání a opatruje. Hudební tvorba Bedřicha Smetany nemůže být nahrazena jinou tvorbou, třeba sebevětší, ani jiným uměním, třeba sebelepším. Jeho hlas nepřezní jiný hlas.

Ve svém příspěvku se zabývám pěti osobnostmi českého národa, které, ačkoli nejsou panovníky, nelze opomenout, neboť byly skrytou, leč pevnou půdou pro budování a kultivaci naší země. Tím, že jsme v historii českých zemí vystaveni panovnickým rodům a dalším vněstátním rodovým větvím, se kterými se panovníci ve svých bojích utkávali, nebo s nimiž uzavírali sňatky, anebo tím, že slavní panovníci jsou vystaveni na odiv našemu poznání, nutně opomíjíme ty, kteří měli podstatný vliv na panovníky a tímto na utváření země a její vztahy. Tyto osobnosti většinou byly rodového původu a mnohdy disponovali nebývalým množstvím majetku, politickou mocí a utvářeli svoji pozici v sociálních mocenských vztazích, neboť přímo působili na panovníka, anebo nepřímo na jeho blízké či panovnický dvůr. Povětšinou se angažovali ve vladařových službách, aby získali vyšší autoritu, příznivé sociální styky a další výhody, které jim zajišťovaly vliv na utváření se naší země.

Kde a kdy vznikl náš první jazyk? Jaké jsou jeho počátky? Kdo ho sestavil? Jaké měl staroslověnský jazyk grafické a fonologické zpodobnění a jaké byly jeho zvláštnosti? Existuje vývojová prostupnost mezi hlaholicí, cyrilicí a latinkou? Staroslověnština se vyvíjela ve třech památkově dokladovatelných časových etapách, které současně můžeme označovat názvy písem, tedy dobou hlaholskou, cyrilskou a dobou latinskou. Tyto doby jsou poznatelné prostřednictvím literárních škol, které působily v oblasti písemnictví a daly tak písmu vyniknout již tím, že slovanská abeceda v hlaholici, cyrilici a v latince byla písemně zachycována v listinných památkách. Snad jedině tyto podklady mohou být svědectvím archaických zvláštností staroslověnského písma a současně komparativním materiálem analyzujícím jeho vývoj. Přímo dokladovatelným se písmo stává grafologickými a fonologickými znaky, které jsou ozvláštněním jazyka a jimiž se jazyk stává zcela jedinečným a bezprostředním.