Blog

Rybník je stavbou, která v krajině plní celou řadu produkčních i mimoprodukčních funkcí. Kromě nesporného významu estetického jsou u nás  rybníky nedílnou součástí krajiny, patří mezi tzv. významné krajinné prvky. Zadržují vodu (retenční funkce), ovlivňují mikroklimatické podmínky a v neposlední řadě mají v dnešní člověkem silně pozměněné krajině nezastupitelnou funkci biologickou. Jsou též zdrojem lesního a zemědělského hospodaření, díky čemuž se také stávají nástrojem ochrany přírody a krajiny. Rybníky mohou být posazeny v nížinách, vrchovinách, nebo ve vysoké nadmořské výšce. Mohou být polní, luční, lesní, návesní, v zástavbě. Stejně tak mohou být kaprové a pstruhové. Rybníky mohou být závlahové, biologické, požární, rekreační, zámecké a parkové a vodárenské. Je nesčetně mnoho rybníků, různých rozloh, různých funkcí, pro různý účel. Můj příspěvek začíná historií rybníků a rybníkářství obecně, poté pro Čechy a Moravu. Pro větší názornost a snad i přehlednost, člením rybníky do jednotlivých krajů a lokalit.

V průběhu 20. století se divadlu dostalo té cti, že dalo vzniknout estetice hudebních žánrů zábavného divadla. Specifičnost muzikálu, tedy divadla, které mluví, zpívá a tančí spočívá v zábavnosti i ve vážnosti hudby, která umocňuje text a tím dodává ději funkčnost. Oproti zábavné hudbě samotné spočívá ve specificky divadelním a dramatickém fungování této hudby ve vyšším hudebním celku. Muzikál je prostoupen různými divadelními žánry (činohra, opera, balet). Na muzikálu je poutavá zejména hudba s lehce uchopitelnou, snadno zapamatovatelnou a přehlednou stavbou. Hudba dokáže jednotlivé žánry rozčlenit a vyznačit vnitřní symetrii a komplementaritu. Hudba s textem je lidskou komunikací s emocemi, intonací, se svojí silou a důrazem. Ve svém příspěvku se zabývám muzikálem, který byl považován za kulturu nižšího řádu daleko předtím, než společnost začala vidět kulturu jako celek a pokusila se o nový pohled přijímající kulturu v jejích rozmanitých formách.

Svým příspěvkem se snažím vystihnout okamžiky tvorby hudebních děl Bedřicha Smetany, které byly významně ovlivněny jeho osudovými životními etapami, osobnostmi, jež ho provázely a tendenčními dobovými situacemi (politickými a společenskými rozkoly), jimiž byla naše země prostoupena a které byly podnětem k jeho neutuchající tvorbě. Hovoříme-li o hudbě 19. století, téměř okamžitě se nám vybaví jméno Bedřicha Smetany jako zakladatele české národní hudby a věhlasného skladatele ve světových hudebních dějinách. Poslechem Smetanových děl si osvětlíme bohatství Smetanova hudebního myšlení, které přímo vyniká z umělcovy tvůrčí dílny, v níž můžeme nacházet odkaz na skladatelovo ztělesnění idey vlasti a národa. Tvorba geniálního zakladatele naší národní hudby je součástí pokladnice základních hodnot, které si lidstvo chrání a opatruje. Hudební tvorba Bedřicha Smetany nemůže být nahrazena jinou tvorbou, třeba sebevětší, ani jiným uměním, třeba sebelepším. Jeho hlas nepřezní jiný hlas.