Právo

„Válečný stav“ nebo „válečná medicína“, tak bývá přirovnávána současná situace u poskytovatelů zdravotních služeb, tedy v nemocnicích v době pandemické. I když nepřehledné a nepředvídatelné, ale přitom nutně rychlé jednání, které zachraňuje životy. Omezený počet lůžek a stejně tak i limitovaný počet zdravotnického personál a to včetně lékařů. Prozatímně jsou rušena „nepotřebná“ nebo přeorganizována oddělení, tak aby pacienti mohli být příjímání na speciálně vytvořená kovidová oddělení. Lékaři jsou tedy přemísťováni ze svých mateřských oddělení na oddělení, která neodpovídají jejich potřebné medicínské specializaci. Otázka tedy zní, jestli je možné takto lékaře přemísťovat bez jejich předchozího souhlasu na jiné oddělní anebo dokonce i do jiných nemocnic? A navíc, kdo ponese odpovědnost, pokud dojde ať už úmyslnému nebo nedbalostnímu jednání ze strany lékaře, při zanedbání péče a postižený pacient anebo jeho pozůstalí budou se domáhat náhrady újmy?

Odpověď na otázku vyslovenou v titulku není jednoduchá. V odpovědi nám pomůže nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jeden podnik uvedl do pracovního řádu, že zaměstnanci musí chodit do zaměstnání řádně oblečeni. Zaměstnanec však tento příkaz nerespektoval a dostal z tohoto důvodu výpověď z pracovního poměru, že nesplňuje stanovené předpoklady pro výkon práce. Na návrh zaměstnance se výpovědí zabývaly soudy a Nejvyšší soud uvedl ve svém rozhodnutí, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Odůvodnil to tím, že pracovní řád může rozpracovávat pouze povinnosti, které jsou stanoveny v zákoníku práce (ZP) a v dalších pracovněprávních předpisech.

Titulek našeho blogu vyjadřuje v současnosti časté sdělení mistra či jiného vedoucího služebně podřízenému zaměstnanci. Ekonomická situace firem totiž v koronavirové situaci mnohdy vyžaduje změnu druhu práce u mnohých pracovníků. Jaký je správný postup podle pracovněprávních předpisů?