Právní památky jsou hierarchizovány věcně (oborově), právně (způsobem a formou vyhlášení, právní silou) a rezonují dobu, ve které byly schváleny. Vlivem doby dochází k periodizaci práva a pochopení masy práva v jeho vývoji a čím více doba postupuje a mění se panovníci, řád, jaký pro zemi nastolují, tím více se zde nabízí reflektování přijetí právních úprav, které je podmíněno některými aspekty (politickými, ekonomickými, hospodářskými, sociálními). Právní památky zachycují základní typy společenskohospodářských formací, ve kterých se vyvíjela společnost, její ekonomika, stát i právo. Právní památky mohou být dílem památkami literárními, neboť poskytují praktické postupy a rady, jak vést jednání, nebo jak rozhodovat a jsou kritickou částí výkladu práva. Právní historie neustále přináší podněty a právní památky, které z nich čerpají se právní historii přizpůsobují tak, aby formou práva stanovily to, co je pro stát a společnost potřebné. Právní obyčeje a pravidla proklestila cestu psanému právu a staly se jeho součástí; tedy komponentou toho, co se postupně jako právo začalo vytvářet. Ve svém příspěvku se zabývám nejstaršími právními předpisy, které byly na území českého státu vydány v době od jeho vzniku do husitského revolučního hnutí.
