Jistě se s tím setkal každý z nás. Přijdete na úřad,kde narazíte na úředníka- mírně řečeno - s jeho nevlídným – přístupem, jako byste ho obtěžovali. Nejmarkantněji se tento vztah projevuje na úřadech, které jsou nejblíže lidem – obcích, městech, krajích. Přitom již řádku let platí zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků (dále ÚSC), který se snaží napomoci zkvalitnění veřejné správy tím, že klade zvýšené a zvláštní požadavky na práci úředníků v obecních, městskýchh i krajských úřadech. Samozřejmě, magistrát hlavního města Prahy nevyjímaje. Nabízí se tedy srovnání právní úpravy s reálnou skutečností.
Právo
Názory, analýzy a doporučení z oblasti práva a právní vědy. Sledujeme pro Vás aktuální trendy a vybíráme to
nejzajímavější. Nechte si poradit nebo se inspirovat příspěvky na našem blogu, jež se opírají o odborné znalosti
a zkušenosti našich expertů.
Předmětem následujícího příspěvku bude ohlédnutí za relativně „čerstvým“ rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), které se věnovalo otázce souhlasu valné hromady s uzavřením rozhodčí smlouvy. Rozhodnutí Nejvyššího soudu se sice týká „staré“ právní úpravy, reprezentované zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jeho závěry lze však plně vztáhnout i do současné právní praxe.
Někdy se stává, že takzvaně „mezi řádky“ některých textů můžeme vyčíst příběhy jiné, nebo alespoň s jiným tónem, než ty, řekněme základní, psané na řádcích. A překvapivě se tak může dít i s příběhy, u kterých bychom to nečekali a které považujeme všichni za zcela jasné a známé.
Odebírejte novinky emailem
Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.