Právo

(Ze soudní síně)

Dokud si člověk myslí, že některá nařízení nebo zákony o ochraně a bezpečnosti zdraví při práci jsou zbytečné, že se pouze maluje čert na zeď, ať si to myslí. Jakmile ale jde o to, aby do své praxe zavedl způsob uložený zákoníkem práce nebo jiným předpisem, je konec s představami. Buď uposlechneš nařízení, nebo pozdě shledáš, že bezpečnost a ochrana zdraví při práci není pouhá fráze. Dokonce zjistíš, že domněle pouze návodný předpis souvisí s předpisy dalšími, třeba i s ustanoveními trestního zákoníku.

V oblasti českého veřejného zdravotnictví je v současné době hned několik věcí, které jsou předmětem zjitřené debaty – problematika pojistného na veřejné zdravotní pojištění u státních pojištěnců, neziskové nemocnice, Národní zdravotní informační systém a vzdělávání lékařů i nelékařského personálu.

Vyšší pravomoci správně vybraných a zaškolených pracovníků zvyšují jejich výkonnost. Mají-li svou práci pod kontrolou, pracují rychleji a cítí se důležitější. Samostatnější práce jim navíc umožňuje získávat nové zkušenosti i nápady. Příliš nízké pravomoci výkon snižují, mimo jiné i proto, že organizaci vnitřně rozkládají. Platí to především tehdy, postihují-li i její střední řídící vrstvy.