My, lid dvacátého a jedenadvacátého století jsme navyklí na užívání písma prakticky ve všech směrech našeho života. Bez psaní a písma bychom se jen těžko dorozumívali a v málokteré oblasti to platí tolik, jako v právu.
Právo
(Ze soudní síně)
Jsem přesvědčen o tom, že rozpory mezi starou a mladou generací existují a budou existovat. Pro důkazy není třeba chodit daleko. Zatímco novopečení absolventi škol nebo vyučení pomýšlejí nejméně na místa mistrů nebo vedoucích s nadprůměrným platem, prohlašují zase starší sebevědomě: „ Nevím, nevím, jak to bude, až my toho jednou necháme …“ Tím samozřejmě myslí své zaměstnání…
(Ze soudní síně)
Hra s ohněm se nikdy nevyplácí, neboť oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Doslova na vlastní kůži se o tom přesvědčili dva řemeslníci jednoho podniku, kteří pracovali na stavbě nových bytových jednotek při pokládání gumové podlahy. Na dveře místnosti, kde pracovali, umístili viditelnou tabulku s výrazným upozorněním, že se do místnosti nesmí s otevřeným ohněm, poněvadž je nebezpečí výbuchu benzinových plynů. Postupovali tedy přesně podle bezpečnostních předpisů, a proto i když byli náruživí kuřáci, chodili si cigarety zapalovat dosti daleko od nebezpečného místa až do zaměstnavatelem vymezeného kuřáckého prostoru.
Odebírejte novinky emailem
Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.