Právo

Franta s Otou byli dobří kamarádi. Předpoklady k jejich vzájemné souhře vytvořilo nejen společné obývání kancelářské místnosti na pracovišti, kde trávili den co den za počítači nejméně osm hodin, ale i zájem mimopracovní: oba byli náruživými fotbalovými fanoušky. Proto zasvěcenými sportovními úvahami a komentáři si zpestřovali život při práci s počítačovými programy, společně chodili na pravidelný gáblíček a vzájemně čelili všem „nástrahám“ vedoucích…

I. Úvod

Téma dualismus práva lze chápat z několika hledisek, jež se mohou – a nemusí – významově překrývat. V rámci konference Dualismus práva aneb Nové dvojí právo, pořádané Vysokou školou manažerské informatiky, ekonomie a práva a Nakladatelstvím Havlíček Brain Team, kterou mj. sponzorovala i společnost e-právo a Ústav práva a právní vědy a která se uskutečnila v rámci již každoročně pořádaného festivalu práva s názvem Pražský právnický podzim (PPP), jsem uvedené téma uchopil ve vztahu k adresátům (recipientům) právních norem a práva vůbec z pohledu, co právo vlastně je, a jak se jich – těchto adresátů – právo v jejich vlastních životech, dotýká. Pro tyto účely jsem právo rozdělil na klasické (i) Law in books a (ii) Law in action.

Tak, jak postupují vojska Islámského státu na území Sýrie a Iráku, tak trvá v českých zemích debata na téma povolení či zakázání nošení pokrývky hlavy v případě muslimských žen a dívek. Debata, která již překročila uvedený princip povolení nošení ženských pokrývek hlavy na veřejném prostranství (ve školách, nemocnicích,…) a zasahuje samotné principy a kořeny muslimské víry, se již několik měsíců drží ve striktně bipolární rovině, kdy na jedné straně argumentují zastánci multikulturní společnosti, aktuálně připravení uspořádat sérii sbírek a workshopů za myšlenku otevření hranic muslimským migrantům a stavění mešit na území České republiky. Na druhé straně pak stojí odpůrci čehokoliv muslimského připraveni bránit základy západní civilizace snad i za cenu obnovení provozu v Osvětimi a Březince. Na celé debatě považuji nejzajímavější nikoliv to, co by snad měla vypovídat o muslimech či jejich věrouce, ale primárně to, co vypovídá o obyvatelích našeho státu. Celou debatou se jako stín bez začátku a konce nese neporozumění a neznalost provázená strachem.