Právo

Tak, jak postupují vojska Islámského státu na území Sýrie a Iráku, tak trvá v českých zemích debata na téma povolení či zakázání nošení pokrývky hlavy v případě muslimských žen a dívek. Debata, která již překročila uvedený princip povolení nošení ženských pokrývek hlavy na veřejném prostranství (ve školách, nemocnicích,…) a zasahuje samotné principy a kořeny muslimské víry, se již několik měsíců drží ve striktně bipolární rovině, kdy na jedné straně argumentují zastánci multikulturní společnosti, aktuálně připravení uspořádat sérii sbírek a workshopů za myšlenku otevření hranic muslimským migrantům a stavění mešit na území České republiky. Na druhé straně pak stojí odpůrci čehokoliv muslimského připraveni bránit základy západní civilizace snad i za cenu obnovení provozu v Osvětimi a Březince. Na celé debatě považuji nejzajímavější nikoliv to, co by snad měla vypovídat o muslimech či jejich věrouce, ale primárně to, co vypovídá o obyvatelích našeho státu. Celou debatou se jako stín bez začátku a konce nese neporozumění a neznalost provázená strachem.

S přibývajícími čárkami na stupnici teploměru se Milanovi rozjasnila tvář. Jeho řidičská schopnost se v něm nezapřela, a proto ho napadlo, že by mohl z garáže vytáhnout skútr a vydat se s kamarádem na toulky po vlastech českých. Od slov nebylo daleko k činům. Skútr odborně prohlédl, nejdůležitější součástky důkladně zkontroloval a co bylo třeba tak seřídil, sbalil tlumok s konzervami – a byl připraven. 

Podle tvrzení ekonomů mají být potvrzení o vyplacené mzdě, lidově nazývané výplatní pásky, barometrem pracovního výkonu. Nechci však zkoumat závislost výše finanční odměny na pracovní činnosti. Údržbáře Lojzu to stejně nezajímalo. Hlavně, že dostal své peníze a o další věci se nestaral. Jen v duchu rozdělil šestnáct tisíc, které dostal na bankovní účet, podle dříve známých požadavků manželky.