Právo

Noc voněla létem. Řeka šplouchala do temných břehů a klid rušily jen sporadické skřeky ptáků. Hlubokým údolím po uzounké cestičce se krok za krokem šinuly tři stíny. Minuly zděnou chatu, která stála hned vedle lesní cesty, přešly další a u třetí se zastavily. První z těchto stínů se starostlivě a hloubavě podíval kolem sebe, vpřed i vzad a pak mávnutím ruky dal povel k rychlé akci. V hluboké trávě pak následovalo několik přískoků vpřed. Tento způsob pohybu vpřed pravidelně se střídající s plížením umožnil, aby se „stínový“ trojlístek objevil před oknem srubové chaty. Pak začala harmonická souhra, v níž každý člen trojlístku hrál první housle. Jeden z nich se postavil na ramena klečícího kamaráda, násilím odstranil okenici a třetí připraveným nářadím otevřel okenní skleněnou výplň. Potom už nebylo obtížné se dostat  do vnitřního prostoru chaty a vybrat si podle vlastního uvážení.

Cíl dnešního blogu je přinést malou perličku do počasím zakaboněného dne. Městský soud v Praze vydal dne 8. října 2013 rozhodnutí č.j. 3 Cmo 92/2013-216, kterým potvrdil závěr, že „Není v rozporu s principy nekalosoutěžního práva, pokud v určité oblasti relevantního trhu konkurují dva subjekty, z nichž jeden dostává od státu na svoji činnost dotace (tedy veřejnou podporu) a druhý nikoliv.“

Není žádným tajemstvím, že téměř čtvrtina zaměstnaných žen má za stejnou práci nižší mzdu než muži. Nelze to však ve všech případech považovat za jejich diskriminaci. Rozdíl ve výši mzdy mezi muži a ženami může být  ovlivněn několika hledisky. Teprve jsou-li  ve svých výsledcích stejná, můžeme mluvit o diskriminaci a o oprávněnosti žen domáhat se např. mzdového rozdílu soudní cestou. Jinak řečeno: zaměstnanec nemá nárok na stejnou mzdu při výkonu stejné práce, liší-li se některé z hledisek uvedené v zákoníku práce.