Právo

Jistě nebudu daleko od pravdy tvrzením, že jen někteří z nás odpoví na otázku vyslovenou v titulku blogu záporně. To lze očekávat. Ovšem i pro získání „vedlejšího“ finančního příjmu existují určitá pravidla, která v oficiální mluvě nazýváme právními. Jinak bychom se dostali do střetu s právem. Hranice mezi řádným přivýdělkem a prací načerno (legislativně : prací nelegální) nejsou totiž příliš zřetelné a pro laika i neznámé.

Původně jsem svůj první blogový příspěvek v roce 2014 chtěl pojmout v poněkud odlehčenějším duchu, abychom si všichni mohli trochu odpočinout od náročnosti „velkých svátků“ a oslav, tíhy období stvořeného pro bilancování a závažnosti našich předsevzetí do budoucna, ovšem nakonec se mi to nepodařilo.

Nedávné zveřejnění úmyslu hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury předložit návrh zákona, který by ve svém konečném důsledku vedl k navrácení provádění exekucí zpět do rukou soudů, mě donutilo k zamyšlení, čím to vlastně je, že jsou soudní exekutoři vnímáni jako jedni z nejhorších. Skoro by se dalo říci, že aktuální rating veřejného mínění soudních exekutorů je srovnatelný s úrovní vnímání Romů většinovou společností, tedy velmi negativní. Paradoxně tak česká polistopadová společnost, která měla po roce 1989 vždy negativní vnímání policie, vidí v exekutorském stavu větší zlo než v této ozbrojené složce státu.