Firemní leadership

ID: MNG-03-05-403

Anotace k předmětu

Manažeři jsou stále častěji označováni jako vůdci, a management jako vůdcovství. Ne proto, že by schopnosti řídit již nebyly důležité, ale z toho důvodu, že k úspěchu ve vedoucí funkci již samy o sobě nestačí. Důležité jsou i vůdcovské schopnosti, a to nejen v čele organizací, ale na všech řídících úrovních. Jedna z definic vůdcovství dokonce říká, že leadership je schopností dosáhnout toho, co věda o řízení povařuje za nemožné. Vedoucí s vůdcovskými schopnostmi jsou především ti, kteří mají svou vizi a udávají jasný směr, jsou však současně schopni vzbuzovat důvěru a jistotu a svým spolupracovníkům v případě potřeby pomoci nebo je v jejich práci povzbudit. Lidé proto s nimi rádi spolupracují, jsou ochotní jim naslouchat a vycházet jejich požadavkům vstříc. 

Úloha vůdců narůstá, jsou-li organizace vystaveny změnám nebo nejistotě. Získat zaměstnance pro nové cíle, přesvědčit je o potřebě změn či omezit jejich obavy z nové či nejisté situace vyžaduje nejen přesvědčivé argumenty, ale i osobní autoritu vedoucího. Organizace vystavené potřebě změn, jejichž manažeři své vůdcovské úkoly neplní, se naopak mohou potýkat s poklesem důvěry zaměstnanců či snížením jejich ochoty ke změnám. Vůdcovské schopnosti jsou v praxi vzácnější než manažerské. Neplní-li úlohu vůdce na pracovišti manažer, převezme ji většinou dříve nebo později někdo jiný.  Nelze se proto divit, že si organizace přejí, aby vůdcovskými schopnostmi disponovali především jejich vedoucí.

Obsah předmětu

Základním úkolem vůdců je vytvářet vize, a to podniku jako celku i jeho jednotlivých úseků. Vize samy o sobě však nestačí: mají-li zaměstnance získávat a motivovat, musí být přesvědčivé a pro pracovníky přitažlivé. Přesvědčivost vizí je spojena s osobní důvěryhodností vůdců, jejich přitažlivost především s tím, do jaké míry vycházejí vstříc profesním i dalším osobním cílům pracovníků. Jde především o cíle a potřeby jistoty, odborného růstu, využívání schopností, vykonávání smysluplné práce či profesního i osobního vyniknutí. Schopnost vůdců formulovat přitažlivé vize předpokládá potřebám pracovníků rozumět. Výchozím předpokladem vůdcovské autority je osobní důvěryhodnost. Usnadňuje získávat ostatní pro své vize, prosazovat nová řešení, provádět změny i motivovat, často i k činnostem, o jejíž správnosti zaměstnanci zprvu nejsou zcela přesvědčeni.

Důvěryhodnost vůdce vyrůstá ze dvou základních zdrojů: odbornosti, tj. jeho osobních znalostí a zkušeností, a dlouhodobého jednání se zaměstnanci. K získání důvěryhodnosti proto nestačí zdravý úsudek či pracovní úspěchy - stejně potřebné je i přesvědčení ostatních, že jde o osobu, která neklame, své skutečné zájmy či motivy neskrývá, nebrání se komunikaci a věří tomu, co říká. Důležitá je i schopnost naslouchat, pomáhat ostatním, respektovat jejich zájmy a dodržovat sliby.

K důležitým předpokladům vůdcovské autority patří proto určité vlastnosti, především osobní energie, sebedůvěra, optimismus a rozhodnost. Napomáhá jí i rozumná asertivita, emocionální stabilita, schopnost povzbuzovat ostatní a spravedlivě řešit jejich konflikty.

Požadavky na vůdcovské schopnosti rostou v krizových dobách, kdy organizace i jejich zaměstnanci vyžadují vedoucí, kteří neztrácejí jistotu, rozvahu a sebedůvěru. K předpokladům úspěšného vedení v krizi patří i odvaha, odhodlání a schopnost nadhledu, důležité k povzbuzení spolupracovníků. Svou odvahou a odhodláním dává vůdce svým spolupracovníkům najevo, že je schopen jednat a uchovat si svou akceschopnost. Současně jim dodává impuls, aby svou důvěru a energii neztratili ani oni a aby se sami aktivně podíleli na zmírnění dopadu krize. Své odhodlání čelit dopadům krize by měl vůdce dávat najevo i tím, že je připraven přijmout řešení i na úkor svých osobních zájmů.

Cíl předmětu

Cílem předmětu je seznámit se s významem, úkoly a nástroji leadershipu v organizacích, s hlavními předpoklady získání vůdcovské autority i s praktickými zásadami jednání úspěšných firemních vůdců.

K získání vůdcovských předpokladů mají někteří lidé „od přírody“ blíže než jiní. Vůdcovskou autoritu však lze získat, a to naučením se hlavním projevům či zvyklostem vůdců.  K hlavním vůdcovským zvyklostem, které si lze poměrně snadno osvojit, patří především

• přímá a osobní komunikace se zaměstnanci,
• přesvědčování na základě „tahu“, nikoli „tlaku“,
• zájem o rozvoj spolupracovníků,
• častá zpětná vazba předávaná spolupracovníkům,
• důvěra ve spolupracovníky, a
• hájení jejich zájmů.

Struktura předmětu

Úkoly vůdcovství

Nástroje leadrů

Tvorba vize organizace/organizačního úseku

Přesvědčivost vize

Vize jako nástroj motivace

Vedení osobním příkladem

Podstata leadershipu: osobnost či jednání?

Osobnostní předpoklady vůdců

V čem spočívá charisma vůdce?

Sociální schopnosti lídrů

Úloha vůdce při budování důvěry

Leadership a řízení sebe sama

Leadership a výběr spolupracovníků

Situační leadership

Komunikace leadra

Přesvědčivost a důvěryhodnost leadera

Leadership, motivace a zpětná vazba

Leadership a řešení konfliktů

Rozhodování leadera

Základní charakteristiky jednání leadra

Literatura

Urban, J.: Psychologie řízení a vedení, Ústav práva a právní vědy a European Business School, Praha, 2017

Urban, J.: Strategický management, Ústav práva a právní vědy a European Business School, Praha, 2018

Urban, J.: Vezměte život do svých rukou: Life management pro každý den, Management Press, 2020

Urban, J.: 40 manažerských mýtů, které škodí vašemu byznysu, Grada, 2017,

Urban, J.:  Motivace a odměňování pracovníků, Praha: Grada, 2017, ISBN 978-80-271-0227-3

Urban, J.: Jak zvládnout 10 nejobtížnějších situací manažera, Grada, 2008

Urban, J.: 10 nejdražších manažerských chyb, Grada, 2010

Urban, J.: 10 kroků k vyššímu výkonu pracovníků, Grada, 2012

Stýblo, J.: Leadership v organizaci, Nakladatelství Ústav práva, 2013

Adair, John, Leadership, Bizbooks, 2006

Armstrong, M., Stephens, T., Management a leadership, Grada, 2008

Owen, Jo, Jak se stát úspěšným lídrem, Grada Publishing, 2006

Radcliffe Steve, Leadership, Grada Publishing, 2012