Aktuality

Tak, jak postupuje globální svět dopředu (nebo dozadu, to je otázka úlu pohledu), hovoří se stále více o tom, kdo tento svět ovládá, zda jsou to lokální vládci autokratického nebo demokratického zaměření, nebo zda je svět ovládán jaksi shora několika vyvolenými, anebo více skupinami lokálních či globálních vyvolených. Často se nazývají jako „ilumináti“. Iluminismus je v podstatě překlad slova osvícení a je to označení pro mnoho skupin, současných i historických, skutečných i fiktivních, považovaných za osvícené tajné společnosti. Také definice z Wikipedie říká, že slovo „Ilumináti“ pochází z latinského slova „osvícení“, není divu, že si toto pojmenování přivlastnilo více historických skupin, které spolu neměly příliš společného. Často se tak stávalo proto, že vlastnily gnostické texty nebo jiné tajné informace, které nebyly běžně přístupné. Pokud se již někdy objeví nějaký článek o iluminátech, má na mysli buď sektu jakýchsi „vyvolených, kteří ovládají svět“, nebo definuje tento pojem šířeji a obecně, jakožto „mocné tohoto světa“. Na to se pak navazují různé teorie spiknutí, ty však nebudou předmětem tohoto článku.

Dostal jsem nedávno otázku, jak to je to vlastně s člověkem jako výrobní jednotkou, která spotřebovává zboží a služby a jak to souvisí. Nejsem ekonom, ale pár vět mě k tématu napadlo. I když neřeknu nic převratného, co bychom nevěděli, myslím, že bychom si je měli opakovat, neboť jednak opakování je matkou moudrosti a jednak budou za chvíli parlamentní volby, kdy nám všem bude zase od různých politických stran a hnutí slibováno, že všichni dostaneme všechno, když budeme hlasovat tím správným způsobem.

Před několika dny podal předseda vlády prezidentu republiky demisi, kterou považoval za demisi celé vlády. Nakonec demisi stáhl. V době, kdy píši tento článek, se řeší již jiná otázka, a to otázka odvolání ministra financí Andreje Babiše, které předseda vlády prezidentovi republiky navrhl. Bylo nicméně zajímavé sledovat vyjádření některých ústavních právníků i poučených laiků z řad novinářské obce, jak nahlíží na jednání prezidenta republiky, který zastával stanovisko, že předseda vlády demisi za celou vládu podat – myšleno v tomto posuzovaném případě – nemůže.

I když světem hýbe aktuálně petrohradský a stockholmský teroristický čin a vedle toho bombardování Sýrie ze strany USA, není od věci podívat se to, jak nám začala probíhat jednání o Brexitu a co se dá ze začátku těchto jednání dedukovat pro jejich i naši budoucnost.

V posledních letech a hlavně pak měsících obchází světem strašidlo jednoty. Volá se po tom, aby národ, stát či země byly jednotné, aby se spojily ke společnému cíli (v tom lepším případě), nebo proti společnému nepříteli (v tom horším), atd. Rozumím tomuto volání tam, kde má svoje opodstatnění, což je typicky v případě imigrační krize, kdy se do Evropy v posledních 2 letech a měsících doslova valí statisíce lidí, hledajících v poklidných vodách evropských sociálních systémů výhodný ekonomický polštář vlastní existence, nebo existence celých svých rodin, to vše ruku v ruce s šířením vlastního náboženství a jasným signálem trvání na životnosti vlastních mravních norem, odmítajíce normy země, kam přicházejí. V takovém extrémním případě, jako je případ imigrační krize, rozumím tomu, že by se politická reprezentace státu, která uvažuje racionálně, měla shodnout na tom, že je třeba na hodnotovém žebříčku upřednostnit bezpečnost občanů vlastního státu, zvláště za situace, kdy si sami občané začlenění imigrantů do jejich země nepřejí. To je jedna stránka věci a zde má volání po jednotě ve smysly „shody na tom základním, co chceme“, svoje plné opodstatnění a ratio.

V posledních dnech rozpoutala vášnivé diskuse na sociálních sítích i ve veřejnoprávní televizi iniciativa několika desítek českých zákonodárců znovuzavést trestný čin Hanobení prezidenta republiky. Zastánci návrhu zákona (zatím je nelze označit za „předkladatele“, jak někdy mylně informují média, protože návrh zvažované právní úpravy není dosud v legislativním procesu), argumentují tím, že úřad prezidenta republiky, a tedy i prezident sám, není spjat s konkrétní osobou, ale je sám o sobě jedním ze symbolů státnosti, a to přímo ex constitutione (tzv. přímo „z Ústavy“), podle jejíhož čl. 54 platí, že „Prezident je hlavou státu“. Podle těchto názorů je tedy ochrana prezidenta před veřejnou kritikou, která se vymyká věcnému rámci a je urážlivá, ochranou prezidenta jako jednoho ze symbolů republikánského charakteru českého státu a české státnosti obecně.

Začnu odpovědí na otázku, proč jsem v rakouských prezidentských volbách přál Norbertu Hoferovi a ne Alexandru Van der Bellenovi. Začnu tím druhým: protože Zelení všech národů u mě vždy byli extremistickou politickou silou, ba něčím psychologicky nevídaným; na začátku teroristickou entitou a nyní – ve své kultivované podobě – propagátorem extrémně nedemokratických názorů ve společnosti, které nerespektují vůli většiny po určitém – individuálním – životním stylu a kteří – podobně jako komunisté, fašisté a džihádisté – upřednostňují odpovědnost kolektivní před odpovědností individuální a člověka do kolektivní odpovědnosti (za planetu, za rybník, za globální neoteplování, za nekouření, za zdravou stravu apod.) agresivním a jinou alternativu nepřipouštějícím stylem svého vystupování tlačí. Pokud jste někdy měli tu čest debatovat se „zeleným“, víte, o čem je řeč.

Profesní programy v ČR

Od začátku 90. let se do České republiky dostává do povědomí stále více studium realizované v tzv. profesních programech, zaměřených zpravidla na praxi a zacílených co do cílové skupiny zejména na manažery. Na konci úspěšně absolvovaných profesních programů bývají jejich absolventům udělovány tituly BBA (Bachelor of Business Administration), MBA (Master of Business Administration), LL.B. (Bachelor of Laws), LL.M. (Master of Laws), MSc. (Master of Science), MPA (Master of Public Administration), DBA (Doctor of  Business Administration) a další. Tyto tituly nejsou upraveny v zákoně o vysokých školách a podmínky jejich udělování si stanoví instituce, u kterých studium toho či onoho programu probíhá. Všechny tyto tituly se píší za jménem, resp. za příjmením jejich nositele.

Vesnička to byla jako všechny ostatní. Několik desítek chalup s rybníkem na návsi s malou školou a koloniálem.Nevšední však byla agilnost jejích obyvatel. Nejenom že všichni- až na kojence a osoby nikoliv ve věku mladického – pilně pracovali v místním zemědělském podniku nebo v nedaleké továrně v okresním městě, ale věnovali se bohatému mimopracovnímu životu. Široko daleko proslula jejich fotbalová jedenáctka, místní spolek holubářů organizoval závody poštovních holubů až za hranice kraje a zahrádkáři dokázali vypěstovat vzácné druhy rostlin.

Záznam ze slavnostní promoce absolventů manažerských vzdělávacích programů na Ústavu práva a právní vědy, která se konala v pražském Rudolfinum 3. 12. 2015.