Aktuality

V mnoha inzerátech nabízejících zaměstnání, uplatnění na pracovním trhu a možnost rozšíření pracovního týmu se jako jeden z benefitů často uvádí flexibilní pracovní doba. Každý zaměstnavatel si ji představuje trochu jinak, například jeden den v týdnu možnost práce z domu, nebo 8 pracovních hodin rozdělených do pevné a variabilní části dle uvážení zaměstnance, možnost tento systém operativně změnit nebo ho naopak zvolit pevně, případně pracovat pouze z domu a do sídla společnosti jezdit jen na pravidelné porady a pracovní setkání. V zásadě se ale vždy jedná o totéž – dát zaměstnanci trochu volnosti a svobody rozhodování v tom, kdy bude práci vykonávat, což má působit jako motivační faktor, protože si zaměstnanec občas potřebuje něco vyřídit na úřadech, zajít k lékaři nebo prostě jen přeskládat den. Perfektní! Sláva zaměstnavateli a jeho osvícenosti!…Nebo je to jinak?

Zcela jistě to neplatí o všech manažerech a zcela jistě to neplatí o pár vyvolených, kteří patří do TOP managementu firem, které jim zároveň nepatří. Co ale ta armáda ostatních manažerů na středních a středně vysokých pozicích, kteří sami zodpovídají za svěřený tým, dosahování výsledků a ještě navíc podléhají nějakému vyššímu velení? Kromě toho, že dobrý manažer této kategorie je nedostatkovým zbožím, tak navíc patří do té nejohroženější skupiny osob trpících stresem v práci, v krajním případě i syndromem vyhoření.

Možná bych spíše než název „Myšlenkové mapy jako pracovní nástroj“ měl tento článek pojmenovat správněji: „Jak jsem objevil myšlenkové mapy“. Víte, jak jsem objevil myšlenkové mapy? Byl to celkem složitý proces s poměrně jednoduchým závěrem v podobě zjištění.

Také vám připadá, že se nejen v osobním, ale i v tom pracovním životě střídají v pravidelných cyklech lepší a horší dny, nebo obecně lepší a horší období?

Každý by chtěl být manažerem. Mnohým z nás se to i splní a na takovou pozici se skutečně propracují, nebo jinak dostanou. Každý, bohužel v naší společnosti lze vážně říci každý, pak ví, jak se má správný manažer chovat, jak má vystupovat, jaký má být. Začne se velmi často nejdříve zajímat o to, na co má z titulu své funkce nebo pozice nárok, co může dostat, co může čerpat. Mnoho budoucích manažerů si dle těchto funkčních požitků dokonce své budoucí zaměstnání vybírá. Všude, zejména pak ve více či méně odborné literatuře, se popisuje, na čem má prvních 100 dní ve funkci manažer pracovat, čeho si má všímat, co má zlepšovat, v čem se učit. Ale už málokdo skutečně řeší, jestli se následně manažer ve svých dovednostech a kompetencích zdokonaluje a dovzdělává. Jedná se o mylnou představu – ve skutečnosti to nikdo neřeší, protože nemají dost síly uhánět dospělé jedince, navíc povětšinou své vlastní nadřízené, aby se účastnili nějakých kurzů. Mnoho českých manažerů nebo osob na manažerských postech nemá sebemenší ochotu se vzdělávat a pracovat na svých kompetencích podle hesla „kdybych tyto kompetence neměl, ani bych se manažerem nestal“. A už vlastně skoro nikdo neřeší, co s takovým manažerem když začne naplno projevovat své manažerské nedostatky. Nástroje přesto existují. Vždy je k dohledání nějaký vlastník, správní či dozorčí rada společnosti, případně zřizovatel organizace. Jenže mnohdy chybí ochota.

Zdravím Tě, manažere!

Tak se zase potkáváme na startu. Na startu nového pracovního dne. Vypadáš odpočatě a snad si dokonce myslíš, že dnešní závod vyhraješ. Nechám Tě v tom, vím, že nevyhraješ, já mám totiž natrénováno. Mám dokonce hodně natrénováno a jsem rozhodně v dobré kondici. Jako ostatně vždy. Ale zatím svoji sílu neukážu, lehce se usmívám a i na startovní čáře stojím spíše opodál a ne hned vedle Tebe. Možná si myslíš, že dneska ani nezávodím….. Ale ano, jen vím, že Ti mohu s klidným svědomím dát náskok.