Aktuality

Vyšší pravomoci správně vybraných a zaškolených pracovníků zvyšují jejich výkonnost. Mají-li svou práci pod kontrolou, pracují rychleji a cítí se důležitější. Samostatnější práce jim navíc umožňuje získávat nové zkušenosti i nápady. Příliš nízké pravomoci výkon snižují, mimo jiné i proto, že organizaci vnitřně rozkládají. Platí to především tehdy, postihují-li i její střední řídící vrstvy.

Jako řada dalších pojmů, jejichž používání sílí, trpí i termín populismus určitou nejasností. Máme jej chápat spíše pozitivně nebo negativně? A v čem vlastně spočívá jeho podstata? 

Vůdci označovaní jako populisté vystupují v zájmu lidu, nebo to alespoň tvrdí. Své názory označují jako „vox populi“, tj. hlas lidu, a lid, do jehož čela se staví, se snaží chránit, nejčastěji před vládnoucí „elitou“. Tu většinou označují jako zaprodanou či zkorumpovanou, ať již proto, že hájí zájmy bohatých (jak tvrdí populisté levicoví) nebo cizinců (z čehož ji obviňují populisté pravicoví).

Většina osob se v životě setká s nutností pracovat pro velmi náročné či jinak obtížné nadřízené. S podobnými situacemi se potkávají i ti, kteří sice obtížného šéfa nemají, jsou však nuceni pracovat pro náročného zákazníka. Podobně jako vysoké daně, omezené rozpočty či krátké termíny jsou i obtížní šéfové faktem života. Jak s nimi vyjít?

Slovensko ekonomicky vyspělejší než ČR? Kde se stala chyba?

Ekonomie většinou nemá příliš příležitostí pro kontrolované experimenty. Ekonomická historie však občas údaje, obdobné experimentálním, s jistým odstupem nabízí. Je škoda, že nedávné výročí 25 let od listopadu nedalo větší prostor k rozborům ekonomických výsledků, který přinesl „experiment“ spojený s rozdělením Československa. Tyto výsledky byly totiž podstatně odlišné od představ, které alespoň na české straně na jeho počátku panovaly.

Strašidlo nostalgie neobchází jen postkomunistické státy. Objevuje se i ve vyspělých zemích. Přináší s sebou pokles obliby tradičních stran a oblibu nových politických hnutí. Recepty, které tato hnutí nabízejí, mohou obsahovat určité racionální prvky, ve svém souhrnu však většinou staví na iluzích, které skutečně potřebným změnám brání.

Polostátní ČSA, které loni skončily s téměř miliardovou ztrátou, propouštějí a žádají o pomoc, státní České dráhy dostaly rekordní pokutu za nezákonný nákup bez otevřeného výběrového řízení a ministr jmenoval do čela státního Czechinvestu kandidáta bez zkušeností, krátce poté, co byl jeden z předchozích šéfů této firmy potrestán za podvod s falšováním faktur. Své osobní výdaje za účast na golfových turnajích totiž vykazoval jako náklady na firemní školení. 

Pro veřejné finance nemusí být problém jen recese a pokles daňových příjmů státu. Úskalí mohou být spojena i s obdobími hospodářského růstu, kdy daňové a další příjmy státu rostou. Vytvářejí totiž pokušení najít pro ně nové oblasti využití. Jsou-li tyto oblasti „objeveny“, zůstávají většinou ve struktuře vládních výdajů napořád: představa vlád, že „letos ještě výdaje zvýšíme, ale od příštího roku začneme šetřit“ je většinou nerealistická. 

Centrální banka oznámila, že si za svými devizovými intervencemi stojí a současný kurz koruny vůči euru udrží alespoň do roku 2016. Čeští turisté se tak mohou těšit na dva další roky dražších dovolených. Prezident podezírá ČNB z toho, že se snaží oddálit přijetí eura, a tak si co nejdéle udržet své kompetence a pozice. Skutečnost je však možná ještě horší. Banka se totiž ve své politice zřejmě opírá o dvě vzájemně související iluze.

„Tak nebuďte smutní a přijďte mne navštívit“, loučila se paní Kárná se svým přítelem před odchodem do nemocnice. Již delší dobu si stěžovala na bolesti u srdce a tak odborný lékař doporučil ústavní ošetřování. Druh Lubomír doprovodil starší ženu až k vrátnici nemocnice a s lítostivým pohledem se s ní rozloučil.

Pro skutečně náročné či dlouhodobé cíle mnohdy platí, že příliš přímočará cesta k jejich dosažení nebývá ta nejúspěšnější.

Pro jednoduché cíle většinou platí, že nejefektivnější způsob, jak jich dosáhnout, spočívá v tom, že je jasně vytyčíme a zvolíme nejpřímější cestu, která k nim vede. Týká se to především situací, kdy prostředí, ve kterém se na cestě k cíli pohybujeme, je stálé, a kdy lze jasně stanovit, zda jsme již stanovených cílů dosáhli. Některé cíle a cesty k nim jsou však složitější. Pohybujeme-li se, obrazně řečeno, v neznámém a proměnlivém terénu, kde nám navíc scházejí informace, nakolik jsme se již danému cíli přiblížili, může být vhodnější vydat se k jeho dosažení oklikou. Často spíše tak, že sledujeme mety, které s původním cílem příliš nesouvisejí.